Výrobní systémy – je prioritou zaměstnanec nebo zákazník?

Existuje velká řada tzv. systémů výroby. Některé jsou více a některé méně propracované nebo specifické či standardizované. Ty z nejznámějších systémů jsou TPS (Toyota Production System) nebo například systémy popsané německým Svazem automobilového průmyslu (VDA). Dostupných a široce popsaných je i hodně různých metodik a nástrojů pro specifické využití v různých oblastech průmyslu, výroby a služeb. Velmi často se mluví o LEAN přístupu, nebo tzv. štíhlé výrobě, o projektovém managementu (IPMA, Prince2) o způsobech šetření jednoduchých i velmi komplexních problémů a situací (cyklus PDCA, RCA, 6sigma) nebo o sofistikovaném přístupu organizace, řízení toku a kontroly výroby jako je Factory Physics. Mnoho z těchto technik a nástrojů je součástí právě TPS i VDA.

Některé společnosti si vypracovaly svůj vlastní „manufacturing system“, který převzal základní přístupy z výše zmíněných systémů, a adaptovaly je pro své potřeby do vlastního specifického prostředí. Zvláštností, nikoli výjimkou, je i výroba léků, prostředí, kde se moderní výrobní technologie a výrobní systémy prolínají s generálním systémem SVP (Správná Výrobní Praxe), anglicky GMP (Good Manufacturing Practice). Samozřejmě pak nemohu opomenout digitalizaci, automatizaci a robotizaci, které se dnes spíše stávají specializovaným oborem se sofistikovaným systémem implementace, jehož vrcholem je sběr a analýza ohromného množství dat. Je jen výhodou, když se digitální transformace závodu stále pohybuje v intencích skutečných potřeb závodu s logikou odzkoušených výrobních systémů (viz. výše), aby nevznikala falešná potřeba dalších dat a analýz, resp. data pro data a systémy pro systémy.

Myslím, že je správné si v rámci firmy či korporace přivlastnit a adaptovat všeobecně známé a osvědčené systémy pro potřeby vlastního podnikání a rozšířit je o vlastní specifické nástroje, koncepce a hodnoty, které korespondují i s názorem všech zaměstnanců. Všechny systémy, i ten vlastní, firemní, mají a musí mít jedno společné, a to je zaměření na zákazníka. Je to samozřejmě základ úspěchu každé firmy. Kompatibilita vlastního systému (výrobního, kvalitářského, logistického) se systémy dodavatelů a zákazníka by se při vytváření vlastního systému neměla vytratit a jistě je vhodné v této oblasti adaptaci vlastního systému opatrně řídit.

Na druhou stranu zaměření na vlastní zaměstnance, jejich potřeby a jejich skutečné možnosti systém dodržovat a dále zlepšovat, je neméně podstatné. Taková filosofie přímo ovlivňuje chod firmy a také to, co je základem tzv. firemní kultury. Jednou jsem na cestách zahlédl velkou reklamu nějaké společnosti, která zněla ve smyslu „promiň zákazníku, ale u nás je na prvním místě náš zaměstnanec, protože jedině spokojení zaměstnanci jsou schopni dosáhnout té nejlepší kvality produktů pro naše zákazníky“.

Ano, mnoho ředitelů, manažerů a odborníků řekne 10 dalších „ale“, přesto si myslím, že na firemní koncepci zaměřené na vlastní zaměstnance skutečně něco je. A ať už máme jakékoli systémy s jakýmkoli stupněm digitalizace, jistě se shodneme na tom, že stále platí potřeba používat zdravý rozum během implementace, během používání a následně při zlepšování. Firma musí mít jasno v tom, co je dobré pro zákazníka, co je dobré pro její vlastní zaměstnance a ve výsledku co je dobré pro firmu. Kéž by v tom všichni měli jasno a uměli vše spojit dohromady do smysluplných cílů a práce, které si bude každý vážit.

... ještě níže přikládám obrázek s některými poznámkami ze svých map