Komunikace je největší strategická výhoda lidstva a současně jedna z největších slabin

S využitím všech dostupných informací by mělo být cílem vedoucích pracovníků vést tým, zlepšovat procesy a současně lidi nestresovat, ale motivovat a vytvořit jim bezpečné pracovní prostředí, které umožňuje odvést dobrou práci, která nás všechny potěší. Nakazit svůj tým stejnými sny a plány, předávat si aktivně zkušenosti a dokonale spolu komunikovat je skutečnou prioritou a skutečnou výzvou.

Zvolit takový přístup s novým týmem nemusí přinést výsledky ihned a nemusí se promítnou ani za půl rok na žádném z padesáti KPI. Chtít skvělý tým je to podstatné a stojí i za „trochu té stabilizace“. Stále platí, že jednou z nejzásadnějších vlastností, kterou musí vedoucí pracovník mít, je trpělivost. Vědět, jaké je správné načasování pro danou akci, pro krok kupředu, pro sdělení informace. Trpělivost vyžaduje, abych znal svůj tým, abych věděl, kdy si co mohu ke kolegům dovolit ať už v drobných věcech obyčejné denní komunikace tak v zásadních věcech zásadních momentů. Trpělivost ale někdy i vyžaduje, abych poslouchal i diskuse, které můj krevní oběh mění v adrenalinový oběh, potkával a mluvil s lidmi, kteří mluvit nechtějí a naslouchat už vůbec ne. Komunikace je největší strategická výhoda lidstva a současně jedna z největších slabin. Vidíme to denně ve všech formách (ne)výstižného vyjádření vs. (ne)správného pochopení.

Být trpělivý a čekat na správné načasování stojí velké úsilí, ale vede to spolehlivě ke splnění cílů. Někdy je velmi náročné se rozhodovat mezi svými potřebami, resp. svou představou dokonalé výroby a organizace, a mezi tím, co skutečně daný tým či závod potřebuje a jak mu mohu pomoci. Vědět o skutečných potřebách týmu, rozlišit je v té změti informací a upřednostnit nápravu těchto problémů nad svým idealismem, je přístup, kterému se obecně říká naslouchat a reagovat. Někdy však honba vedoucích pracovníků za jejich vlastním pojetím potřeb závodu vede k frustraci týmu, jeho demotivaci a snížení výkonu. Tým přirozeně začne rozdělovat své úlohy na naše problémy a na úlohy pro šéfa, což budí pocit dvojnásobné práce. Motivace jde pak rapidně dolu, týmu se nedaří a posléze i šéfovi, který začne být bezradný. Snaží se tým následně donutit k výkonu novou bohatou sadou ambiciózních KPI, ale ani to nikam nevede. Výsledky se zhoršují a nedokonalé řešení problémů prováděné ve spěchu posléze přenáší frustraci i do dalších spolupracujících týmů. Narůstají přesčasy, převažuje kritika nad pochvalou, hledají se viníci neštěstí v každém týmu a firemní kultura a pocit jistoty, hrdosti a loajalita vyprchávají. Týmy nespolupracují a honba za všemi těmi KPI se ukazuje být marnou.

Správně naslouchat mimo jiné znamená, že vedoucí pracovník vybere ten správný úkol, který pomůže týmu a závodu jako celku. Někdy stačí jeden, ten správný, aby se i většina KPI napravila a pak si vlastně uvědomíte, že pokud volíte úlohy správně pro vaše motivované týmy, vlastně žádná obecná KPI závod nepotřebuje, protože úspěch je patrný na první pohled a lidé spokojení. Můžete mluvit o dobré firemní kultuře. Místo KPI si dle potřeby každý úsek nebo tým závodu nastaví spíše jen ukazatele, které kvantifikují jejich zlepšování pro daný projekt. Takto lze i charakterizovat přechod od stabilizace k dalšímu dílčímu rozvoji. Správně zaměřenou stabilizací týmu a vyřešením těch správných problémů, lze zlepšit více než jen stávající KPI. Pevná základna je jistotou dalšího úspěchu.